Pro časopis tohoto jména dělám jakousi gynekologickou poradnu.Odkaz je tady .
Časopis Kondice posléze začal vycházet i "na papíře" a hned v druhém čísle (v listopadu 2011) otiskl rozhovor, který se mnou vytvořila redaktorka Lucie Protivanská. Jeho pdf podoba je zde.
ČLOVĚČINY: Doktor v Tunisu i u ultrazvuku
Moje dlouholetá pacientka mne v září 2011 požádala o rozhovor. Otázky byly zajímavé, takže jsem si to docela užil. Proto je to také, řekl bych, trochu moc ukecané.
Odkaz tady, komu by to připadalo zajímavé, roznovor má i druhou a třetí část (odpovědi na otázky čtenářů).
Těhotné i kojící ženy se napít mohou, občas to i prospívá
Pod tímto titulkem vyšel se mnou na jaře 2011 rozhovor na OnaDnes, najdete jej tady. Autorkou je Silvie Králová, velmi příjemná mladá dáma, která byla v tu dobu sama těhotná. Rozhovor vznikal dosti neformálně a redaktorce se můj tolerantní postoj tak líbil, že jsem ji musel až mírnit; například aby můj sice vyslovený, ale v tomto kontextu veřejností těžko stravitelný výraz "matka ožralá na šrot" nahradila přece jen snesitelnějším souslovím "opilá matka". Jinak by se na mou hlavu zase snesla internetová sprška virtuálních pukavců a shnilých rajčat. Takhle to, kupodivu, prošlo.
Porod: brutální a krvavé nebezpečí, nebo nejkrásnější zážitek
V květnu 2010 jsem kývnul na účast v diskusi o domácích porodech. Na webu pak ženy dlouho vyjadřovaly podiv, jak taková zrůda jako já může být vůbec lékařem. Odsoudila mne i moje tchýně. To vše proto, že jsem prohlásil, že narození dítěte je věc krásná, ale porod jako děj samý je nebezpečná, bolestivá, krvavá a v podstatě hnusná záležitost... Za čímž si stojím; porod není nic hezkého, je to nutné zlo, daň za to úžasné, čím je zrození nového člověka.